On-line, off-line – nebo alive?
Tento fenomén vrcholil v období kovidu, ale od té doby moc neoslabil, zdá se, a není divu, je to snadné a lákavé. Webináře, výzvy, minikurzy, on-line kurzy, zoomy, cally, mastermindy, kongresy… Inspirující články, knihy, e-booky, podcasty, newslettery, posty na sítích, reely, a taky AI, prompty, generování obsahu… Uáááááááááá! Už se necítím zahlcená, ale úplně přesycená, přepodnětovaná, a ve výsledku tak nějak apatická. A to už čtu jen pár opravdu dobrých, inspirativních newsletterů, poslouchám pár cenných podcastů a mám jeden opravdu dobrý on-line kurz. Dění kolem pořád sleduju trochu víc, než bych chtěla, inu, levný dopamin, že, ale lepší se to. Pravda, jeden newsletter a s ním související projekt tvořím. A taky mám pár věcí z uvedeného v plánu. Ale jen trochu. Nechci být „víc off-line“, chci být „just alive“.
Zkouším možnosti technik, které mají společné hlavně to, že nemusíte umět kreslit či malovat, abyste vytvořili něco esteticky hodnotného. Vlastně mám chuť vyzkoušet tvořit se zavázanýma očima. Pracovat ve tmě. Uspořádat výtvarný kurz pro nevidomé. Zkusit tvůrčí proces bez použití rukou. Co takhle tvořit ve dvou? Jeden vidí, ale nesmí se dotýkat materiálů, druhý ano, ale nevidí.
Téma kreativity je mi blízké, byť nejvíc kreativní jsem ve své hlavě. Chtěla bych víc tvořit, a to nejen sama. A chtěla bych méně podmiňovacího způsobu ve svém životě. Těším se, co nám tvorba přinese, co krásného vznikne, a že důvěra ve vlastní kreativitu posílí důvěru v to dobré v životě i ve světě.