Etuda pro prázdnou stránku

Prázdná stránka je příležitostí pro cokoli. Může se na ní rozvinout jakýkoli příběh, záznam běhu dní, báseň, nebo jen nákupní seznam. Někdy může být bílý papír tvrdým soupeřem. Jenže on nesoupeří, nehodnotí, on jen tiše existuje, čeká. Nemůže ovlivnit, zda bude milostným dopisem (proč už se nepíší?), nebo bude po chvíli vyhozen coby dosloužilý seznam. Jaký text by prázdný papír asi rád hostil?

My však můžeme využít jeho prázdnoty a naší plné mysli, a podělit se s ním o to, co se nám zatím nehmotně honí hlavou. Dát myšlenku na papír a pozorovat, jak ožije. Čím ji oživíme? Co bude dnešním šémem? Textový editor nebo pero, propiska, tužka? Všímáte si, jak jinak přemýšlíme, když píšeme rukou? (odkaz na článek Ruce myslí jinak) A jaký je rozdíl, píšeme-li krásným perem, špačkem tužky (mimochodem, kam odlétají? – odkaz) nebo nekvalitní propiskou? Jak uvolněnost těla i mysli ovlivňuje běh textu? Nebo jak se mění naše písmo, píšeme-li na krásný papír, na šmírák nebo zadní stranu účtenky? Když píšeme pro sebe, často škrábeme, naopak nákupní seznam píšeme čitelně, dobře víme proč. Jinak píšeme ráno a večer, v klidu a ve stresu, a naše písmo se samozřejmě mění spolu s účelem, pro které je psáno.

Košatost myšlenky bude zcela jistě jiná bude-li psána perem na papír nebo bude-li vyťukaná do klávesnice nebo obrazovky. O přínosu ručního písma bylo už popsáno mnoho stran a vedeno několik výzkumů. Psaní cvičí paměť, rozvíjí kreativitu a jemnou motoriku, může přispívat k lepší orientaci v sobě, léčit duši. Může být také potěchou pro smysly. Jak vám zní ťukání na klávesnici a jak dotyk pera na papír? A co vůně?

Na každý papír a každým perem se také píše jinak. Jste věrni řádkám, kostičkám, tečkám – nebo prázdné stránce? Vzpomněli jste si na školní léta? Na inkoustové bombičky nebo možná staré kalamáře? Na podložky zvané řádky? Kde je jim konec… Není třeba být grafolog, abychom dokázali ze způsobu písma mnoho vyčíst. O charakteru člověka, o stavu, ve kterém se v momentě psaní nacházel. V on-line světě o tohle dost přicházíme, škoda.

Možná se díváte na své psané písmo a zdá se vám neúhledné. To nevadí. Vše je otázka cviku, a taky správných materiálů. Že se vám nechce otevírat staré písanky? Možná to není tak špatný nápad, ovšem v těch dnešních už Ema maso nemele. Nebo alespoň ne ve všech.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru