Papírna Podolí u Ledče n. Sázavou

Lokalita: Podolí u Ledče n. Sázavou, městská část Podolí, dříve obec Podol (Bohumilice), čp. 129, bývalé čp 13, okres Havlíčkův Brod, kraj Vysočina, GPS: 49° 41′ 55.0“, 15° 15′ 26.9“ 

Datace: 1674-1849? 

Vodní tok: Sázava 

Stav: V roce 1996 zbývající objekty bývalé papírny zakoupila obchodní společnost Bobek – Obchod s.r.o. a na stávajícím říčním jezu vybudovala průtočnou malou vodní elektrárnu energeticky napojenou přes vlastní trafostanici do veřejné energetické sítě. 

Přístupnost: nepřístupný  

DVM: https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/7848-podolsky-mlyn-a-papirna 

Filigrány: Daniel Arlet papír značil dvoučlenným filigránem (na 1. půli kotva a po jejich stranách písmena DA, na 2. půli pak poštovní trubka a nad ní koruna). Později Jan Antonín Heller: řada filigránů (např. 2-členný – na 1. půlarchu kartuš a nad ní koruna, na 2. půlarchu písmena J. HELLER aj.). 

Stručná historie: 

Papírna vznikla na řece Sázavě ze starého mlýna a jejím prvním papírníkem byl od roku 1656 Melichar. Avšak v roce 1664 již papírnu vlastnili manželé Hendrik a Marie Mitteisovi a po nich v letech 1672 až 1679 papírník Andres, z  jehož působení se zachoval filigrán (na 1. půlarchu znak města Ledeč – trojlist). V roce 1680 se H. Mitteis na ledečskou papírnu vrátil avšak již r. 1690 zemřel a nástupcem se stal jeho syn Samuel M. Po něm r. 1696 se papírny ujal zřejmě bratr Jan M. a následně r. 1708 papírník Petr Martin. Další údaje o papírně pocházejí až z roku 1725, kdy se zde objevil nový papírnický rod Arletů – Daniel A. Za něj měla papírna (typická kamenná budova)  pouze 2 stoupové žumpy a za rok se zde vyrobilo cca 100 balíků papírů (2 poštovního, 35 kancelářského, 43 konceptního a 18 savého).  

 

Po jeho smrti v roce 1751 se vdova M. M. Arletová provdala za papírníka Josefa Deimera, (protože nezletilý syn Vojtěch nebyl ještě schopen převzít dědictví), ale tomu se příliš nedařilo a navíc zde došlo k smrtelnému úrazu učně (mlýnským kolem). V r. 1767 již papírnu řídil Vojtěch Arlet, ale formálně převzal otcův podnik až kupní smlouvou s vrchností z roku 1775. Papírna však zřejmě příliš neprosperovala a proto r. 1787 vysvětluje nízkou výrobu nedostatkem hadrů, ale měl i problémy s častými povodněmi, kdy musel zastavovat provoz a trpěl i známými papírnickými „zlořády“. Papírník se postupně zadlužoval a nakonec papírnu opustil a na jeho místo v r. 1799 nastoupil nový majitel Pavel Roček. V té době se zde vyrábělo stále pouze 100 balíků konceptního papíru a manufaktura spolu s papírnou v  Studenci byly nejmenšími v Čáslavském kraji. 

 

Ale ani P. Roček se zde dlouho neudržel a po zastupování tovaryšem K. Landrokem koupil r. 1808 papírnu Jan Antonín Heller (syn papírníka v Ronově). Ten již zpustlou papírnu zcela zrenovoval a přestavěl z masivního zdiva (jak je zřejmé z kresby F. Zumana  r. 1934) a  jeho papíry svojí jakostí dosahovaly nejkvalitnějších zahraničních produktů. Roku 1819 získal zemské tovární oprávnění a r. 1830 zaměstnával již 160 pracovníků. V tomto roce však poškodily vysoká voda a kry papírenský jez (který byl po dlouhém jednání poprvé vystaven z kamene) a výroba papíru byla po dobu jeho obnovy snížena a rovněž i počet zaměstnanců poklesl na cca 95. 

 

Roku 1841 však z neznámých příčin převedl J.A. Keller pronájem na nové papírníky Šebestiána Schütze a Antonína Čapka. Za nich se stala tato papírna 2. největší za Ronovskou a vyrobilo se zde v r. 1844 až 900 balíků tiskového a psacího papíru. Po roce 1849 byl zde již papírníkem Jan Jaroš, ale papírna přestala prosperovat (stejně i jako řada dalších ručních papíren) a proto hledal záchranu v proměně papírny na mlýn, což mu bylo r. 1852 povoleno. Ale papírna zcela nezanikla a v r. 1871 zde existovala lepenkárna, jejímž majitelem byl později Eduard Spurný. Po něm převzali podnik jeho synové Alois, Adolf a Čeněk a po vybavení papírny 2 lepenkovými stroji a 3 holandry – vyráběli zde šedou kartonážní, obuvnickou, knihařskou a spec. impregnovanou lepenku (jako imitaci linolea). Při 30 zaměstnancích vyprodukovala papírna ročně cca 6000 t lepenek. 

 

V roce 1912 byla dvě vodní kola na spodní vodu (pro pohon papírenských strojů a pily na pořez dřeva) nahrazena jednou Francisovou turbínou s generátorem o výkonu 65 HP na výrobu elektřiny pro pohon strojů a v případě přebytku elektřiny dodávali energii přilehlým budovám pro osvětlení. V roce 1932 se stal vlastníkem papírny akademický malíř Miroslav Beránek, který vedle řízení provozu vedl i bohatý společenský život (např. jako člen Červené sedmy). Po jeho smrti r. 1937 spravovala papírnu manželka Iša Beránková až do r. 1941, kdy papírnu prodala Antonínu Procházkovi.  

 

Ten zde zavedl výrobu eternitových šablon (pod značkou Supermanit), ale brzy pro jejich špatnou kvalitu produkce skončila – a za 2. světové války se zde vyráběly papírové vložky do bot (prošívané plstí). Po znárodnění r. 1949 přešla papírna pod Jihočeské papírny a od r. 1950 pod Táborské papírny. V roce 1952 byl výroba v papírně ukončena a objekt nejprve převzala Traktorová stanice v Ledči, která zde prováděla opravy zemědělských strojů, pak zde byly další firmy či např. Ubytovna. 

 

V roce 1996 tyto zbývající objekty bývalé papírny zakoupila obchodní společnost Bobek – Obchod s.r.o. a na stávajícím říčním jezu vybudovala průtočnou malou vodní elektrárnu energeticky napojenou přes vlastní trafostanici do veřejné energetické sítě. 

 

Zdroj: Vítek, Miloslav, Papírna v Podolí u Ledče, PaC 1/18/2012?, informace k současnému stavu zaniklé papírny mu poskytli O.Kubát a J.Bobek.  

 

Prameny: 

PaC 1/18 2012 Podolí u Ledče, Vítek Miloslav 

Jihlavská papírna?  

DVM: https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/7848-podolsky-mlyn-a-papirna 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru