Papírový newsletter č. 4: smutek, ale i naděje

Smutek, ale i naděje. Prosinec 2023

Zdravím vás a posílám čtvrtý papírový newsletter. Mám v sobě smutek, prázdno a tíhu, podobně jako řada z vás. I tak vám posílám psaní s původním tématem, byť v jiném tónu než jsem zamýšlela. I dnes vyšlo slunce a vyjde znovu. Za mlhou a temnotami je přeci jen světlo a naděje, věřím.

 🕊    🕊    🕊   

I ve dnech, kdy se něco v nás nebo kolem nás otřáslo, a právě v nich, nám může pomoci tvorba. Ať už naše vlastní nebo někoho druhého – hudba, báseň, obraz. Někdy se ale člověk touží vyjádřit osobně, a může se potýkat s pocitem, že to neumí podle svých představ. Cesty ale jsou. A to je můj speciální dárek pro vás: zpráva, že svůj osobitý výtvarný hlas může mít každý, a že může mít opravdu skvostnou podobu, která ze srovnání s díly výtvarníků neodejde s ostudou. Mě objev těchto technik v dobrém smyslu mění důležitou část života. Rozvinula se přede mnou velmi zajímavá a dobrodružná cesta, směr, který jsem velmi dlouho hledala a nedávno spíše jen tak mimochodem našla.


Mám velmi blízkou kamarádku, která nádherně kreslí, maluje, tvoří. Vystudovala 3 výtvarné školy a na jedné z nich učí, ale podstatné je také to, že si celou základku kreslila. Vykreslila si ruku a tu teď může vést. Kreslit se člověk učí kreslením, čím jiným, a vyzkoušela jsem si, že každodenním, byť krátkým cvičením, se lze během pár měsíců posunout. Dlouho mi bylo líto, že to tak dobře neumím, že nemám dost trpělivosti a zaujetí se v tom zlepšovat, že nedokážu přenést myšlenku na papír tak, aby vyjadřovala, co cítím. Velmi obdivuji umělce, kteří to dokáží, je za tím obrovská píle a obdivuhodné množství času.


Můžeme se tím směrem vydat také, ale je tu ještě jedna cesta, taková zkratka. Je jí způsob, jak tvořit a mluvit prostřednictvím technik, které potřebují spíše oko než ruku. Objevila jsem jich několik, a nejvíc mě nadchl fotochemický modrotisk, skoro 200 let stará technika určená původně na vyvolávání fotografií, která má mnoho možností a podob. Princip je jednoduchý, prostřednictvím fotocitlivého papíru a slunce můžeme vyvolat negativ nebo použít rostliny, šablony či předměty vrhající stín. Následný oplach vodou způsobí chemickou reakci a snímek se postupně zbarví do modré a bílé. s hotovým tiskem můžeme dále pracovat – doplňovat o další výtvarné techniky, hrát si s abstrakcí, kombinovat. Podkladem nemusí být jen akvarelový papír, ale také látka, dřevo, sklo, kámen, hlína a další materiály. Lze si hrát s intenzitou nátěru i slunce, s kompozicí a celkovou atmosférou.


Nahlédnutí do mých malých her s touto technikou, známou i jako kyanotypie.

Pokud vás technika naladila, ráda se podělím o to, co jsem se o ní naučila, co jsem vyzkoušela a pročetla, zejména v anglicky psaných článcích, neb ty české jsou celkem skoupé. Nejraději se se zájemci potkám naživo, na nějakém příjemném místě, někdy koncem zimy.

 

Lidskou společnost vždy tvořily příběhy, a i my můžeme mít touhu je vyprávět. Prostřednictvím obrazů, hudby, tance, nebo jen jednoduchých slov. Může to být i úplně obyčejné. Jako můj příběh o rybáři který jsem vyprávěla dětem, a který se odvíjel skoro sám. Skromná rybářská rodina, prostý domek v blízkosti moře. Ryby mi připomněly, jak mi jako malé holce mamka oplétala kamínky jako rybičky. Nechala jsem je tvořit i rodinu, zapojily se všichni. Na trzích pak prodávaly nejen ulovené ryby, ale i krásné opletené kamínky sloužící jako hra. Získaly tak i mimořádný zájem lidí z města a měli společnou tvůrčí aktivitu, kterou mohli každý podle svých dovedností posouvat dál. Asi nikdy jsem od staršího syna neslyšela tolik chvály na mé vyprávění. Od té doby se při uspávání odehrálo několik dalších příhod rybářské rodiny, vyprávěných vždy bez přípravy, s prvním vhodným tématem, které se mi vybavilo jako dávná vzpomínka nebo přání. Jednoduše, bez snahy o něco velkého.

Můžete také zkusit vyprávět svůj příběh, dětem nebo jen sami sobě v duchu. Při čekání na zastávce, před usnutím, kdekoli. Stačí jednoduchý námět, pár postav, lehce načrtnuté prostředí a nějaká drobná vzpomínka. On už se příběh skoro sám odvine, a možná vás překvapí, kam vás zavede.

Zvláště v současné podivné době mi připadá důležité mít svůj vlastní způsob tvůrčího vyjádření, svůj hlas jako svou sílu, podporu i naději. Nebát se tvořit, vyjadřovat co prožíváme. Nenechat se svázat pocitem, že nejsem umělec. Každý jím z podstaty jsme, každý něco umíme. Moc ráda budu sdílet cestu, jak tvořit, jednoduše, s tím, co máme v dosahu a na co stačíme.

Chcete-li, můžete si pohrát s jednou variantou na modrý tisk, kterou je antotypie (od řeckého anthos = květina, thýpos = otisk). Zvládnete ji i s tím, co máte patrně doma v kuchyni, byť původními ingrediencemi byly přímo drcené květy rostliny. V tomto videu je postup názorně ukázaný, zkusím jej i stručně popsat:


Smícháme 1 čajovou lžičku kurkumy s 4-6 čl alkoholu (např. vodka, pálenka). Přefiltrujeme přes papírovou utěrku do nádoby a roztokem natřeme akvarelový nebo jiný odolný papír. Po zaschnutí na papír připevníme např. listy, a dáme na 4-6h na přímé slunce, třeba na sklo okna, dokud barva kolem rostlin nezbělá. Nyní smícháme 2 čl jedlé sody a 1/2 šálku horké vody. Do roztoku vložíme papíry, které změní barvu ze žluté na cihlovou. Výsledky jsou krásné. Jen ne úplně stálé, je třeba je uchovávat v černých deskách bez přístupu slunce. Moc hezký pokus a jednoduché výtvarné vyjádření. Kyanotypie funguje na velmi podobném principu, jen s jinými substancemi. Ostatně obě techniky mají stejného autora, Johna Herschela, britského astronoma, matematika, chemika a autora pokusů v oblasti fotografie. Jeho otec William byl rovněž astronom, objevil mj. Uran. Syn Johna H. byl průkopníkem daktyloskopie. Velmi zajímavá rodina.

Antotypie je kromě své zajímavosti a jednoduchosti i velmi symbolická. Potřebuje rostliny a slunce, a je pomíjivá. Podobně jako člověk. A právě lidem je vlastní touha zanechat na světě otisk, kousek ze sebe. Tvoří-li člověk tento otisk ze své touhy po kráse a porozumění světu, je velmi cenný. Tvoří-li jej ze své nezpracované bolesti, může být velmi hořký. Ale ani tak bychom neměli podléhat strachu, ba naopak, můžeme utišit obavy třeba právě laděním svého tvůrčího hlasu.


Tak vyprávějme příběhy, hledejme svůj tvůrčí hlas a nenechme se odradit pochybnostmi. Je řada krásných možností, jak tvořit jedinečná a esteticky hodnotná díla, a je spoustu dobrých věcí na světě. Budu moc ráda, když se se mnou na společnou cestu za jejich objevováním vydáte.


Přeji Vánoce prožité s nadějí, že je vždycky možné vidět ve světě krásu a podílet se na ní, a také zdraví, sílu a mnoho dobrého do nového roku. Ozvu se zase za měsíc.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru